Články dostupné pouze v elektronické formě

„Jak jsem tavil sýry v Sýrii“ - jednoaktovka

Věnováno se vzpomínkou všem dobrým Syřanům, které jsem potkal v mlékárně Al-Shark v Aleppu a na svém studentském pobytu v Sýrii v roce 1995. Snad se již brzy dočkají míru. Jiří Prokop, 24.5.2015

Místo:
Mlékárna „Al-Shark Factory for Dairy Industry“, Bustan Al Basha - Aleppo, Sýrie, srpen 1995.

Aktéři:
Student Jiří, místními zvaný „George“, „Girgís“, nebo prostě „Žórž“, toho času po 4. ročníku studia na VŠChT na Ústavu technologie mléka a tuků a zde praktikant na třítýdenním pobytu v rámci výměnné studentské praxe IAESTE. Sýrii si jako místo pobytu zvolil zcela dobrovolně, k nemalému zděšení svých rodičů. Arif, profesí elektroinženýr a národností Kurd, pracující v mlékárně víceméně jako údržbář všeho, co bylo na elektrický pohon. Fajn chlapík, přijímající se stoickým klidem svůj úděl.

Hlavní budova mlékárny Al-Shark, Aleppo

Arif za mnou jednoho dne přišel do laborky a vypadal poněkud ustaraně.
Arif: „Ahoj Žorži, tak co, jakou máme dneska tučnost? 3.7%? Tak to de. Hele - mám takovej problém. Máme začít tu výrobu tavenejch sejrů a oni po mě chtějí, abych to rozjel. Ale já sem elektroinženýr, já o sejrech nic nevim. Co budeme dělat?“
George: „No já sem něco ve škole měl, jako technologii sýrů a tak, byli jsme i na sýrařských dnech a ochutnávali různý věci.“
Arif: „No vidiš, tak ty seš odborník na sejry, tak to mi s tim píchneš!“ George: „Jejda, počkej, já sem tady jen na praxi, že jo, to znamená jen se tak poflakovat kolem, zevlovat a do ničeho se moc nemíchat, abych jako něco nepotento. Ale když teda myslíš, jako odborník, tak se na to teda mrknem.“
Arif: „Koupili na to takovou novou mašinu, až z Dánska, a že prej Arife - tady máš, a tav sejry. Je to takovej kotlík a plnička do kelímků. Hezky se leskne. Teda aspoň zatím.“
George: „Vida, to je APV, pěknej novej kousek. Tak abysme ho hned neoddělali. No návod to má, tak je to dobrý. Jak ono to v těch skriptech bylo - veme se tavicí sůl, myslim, že to byl trifosforečnan sodný, citrónovka ...“
Arif: „No jó, hele! To tady je! V takovejch kybilkách. Jaks to řikal – trifosfo .. sodnej? To je ono, no vidiš, dyť tys v tý škole leccos pochytil, tak dem na to.“
George: „Počkej, počkej, to musíme promyslet, kolik se tam jako dává, aby to pak bylo k jídlu, co z toho vyleze. To bylo nějak takle - kilo tvrdýho sejra, deset deka fosforečnanu, pět deka citronovky, sůl, sorban a tak dál, no vrazíme to tam a budem vidět. A co sejra, máš?“
Arif: „Tamhle je pár bochníků, tak ty prej máme zdělat.“

Palác sultána Záhir Ghazi (1200) na Citadele a Melchitský řecko-katolický kostel St. George

George: „U Jóviše! Tohle? To, co leží tamhle na zemi, ty šišky? Vždyť sou nějaký voplesnivělý, bílej kožich na tom roste.“
Arif: „No právě proto je asi máme zdělat, jako roztavit, aby kožich zmizel. Vono se to ztratí.“
George: „Že mě to hned nenapadlo. Ale aspoň bych to trochu vokrájel, aspoň z toho nejhoršího.“
Arif: „No jo, ale to pak bude menší výtěžek, nesplníme normu. Pan Osáma se bude zlobit.“ (pozn.: Pan Osáma je „mudýr“, neboli „ředitel“)
George: „Je to první zkouška, to se teprve musí zajet a tahle plíseň si taky nejsem jistej, jak moc je ušlechtilá. Okrájíme kožich, bochany naporcujem a vrazíme je tam, zasypem těma solema, přiměřeně, a roztopíme pod kotlem.“ Okrajuje bochníky, jsou tvrdé jako kámen, George se pořezal o ukrojený kus bochníku, nadává, nelze publikovat.
Arif: „No a na kolik to dáme, abysme to zas neupekli?“
George: „No uvidíme, nejdřív tak 70 stupňů a pak za hodinu vokoštujem.“
George: „No jo, Apetito to není, to je fakt. No tak ještě hoďku, ať se to pěkně propasíruje.“
Arif: (za další hodinu) „Furt je to takový hrubý. Vůbec se to nelepší. To bude průser.“
George: „Klid, přikořeníme ještě fosforečnan, ale ne moc, aby to nebylo zas moc slaný. Citronovej sejra by asi taky moc netáhnul. Ještě dvě hodiny a to už se musí vylepšit. Vohul to na 90 stupňů. Aspoň to tu plíseň trochu pohubí. Žhavíme!“

Velká Ommájovská mešita Džámi Al-Kábir (zal. 715)

Arif: (za další dvě hodiny) „Hele, je to furt stejný. To už asi jemný nebude.“
George: „No co, ale chutná to dobře, takový syrečkovatý, to mam docela rád.“
Arif: „Tak já nevim teda, jestli tohle bude lidem chutnat. Takovejhle divnej taveňák.“
George: „No co, jinej taveňák tady neni. Příště už se to povede líp. Přece to nevyhodíme. A co štítky, máš?“
Arif: „Jo, takový nový, tady někde v šupliku, počkej, já to vyhrabu, tady sou - dobrý ne?“
George: „Takový pouťový oranžový? To vypadá jak na štítky na pomerančový žužu. Jiný nemáte?“
Arif: „No, pak ještě růžový.“
George: „Můj ty smutku! Tak vem radši ty voranžový.“
Arif: „Pořád se to nějak mrví. Jednou to přeteklo, teď je to zas takovej bobek.“
George: „Vono to pude.“
Arif: (za další hodinu) „Tak co ten náš štof – je to k jídlu, nebo to vodvezem do boudy kočkám?“
George: „Náhodou, dobře sme to uvařili, co řikáš? Mě to docela chutná. Hned si vemu jeden kelímek na kolej, koupim „chobz“, chlebový placky za 10 piastrů a mam večeři. Hele, třeba až to vychladne, tak se to ňák samo zjemní, co? No asi ne. Ale hlavní je chuť, ne? Já myslim, že pan Osáma se bude olizovat až za ušima. N o kdyžtak to svedeš na mě, že sem to jako zvojtil.“
Arif: „No já nevim. Tady Ahmed jednou přivez tavený sejry z Turecka. To chutnalo uplně jinak.“

Báb Al-Hadid, Železná brána (1509) a „tužkový“ minaret osmanské mešity Al-Bahramíja (1580)

George: „Zavezte to ráno na bazar a lidi vám ruce utrhaj.“
Arif: „Tvůj optimismus bych teda chtěl mít.“
George: „Tak zlom vaz, já pudu. Jé hele, koukám, vy děláte kakaový mlíko? To je nějaká novinka?“
Arif: „Proč kakaový?“
George: „No, že to z tý sterilační komory leze takový hnědý.“
Arif: „Do Pieruna! (volný překlad arabského „Walláhi!“, „Při Bohu!“) To zas někde prdnul kabel! Máme spálený mlíko. Mašina stará, furt se to kácí.“
George: „No jo, vypadá to už dost muzejně. Jé hele, tady je štítek UNICEF. To jste dostali jako v rámci nějaký potravinový pomoci?“
Arif: „Jo. Myslim, že někdy v roce 1961. Dědek Fajsal z vrátnice, ten to ještě pamatuje.“
George: „Páni!“
Arif: „Jen kdyby to tak šlo zastavit, nebo bude všecko mlíko hnědý!“
George: „Možná nebude tak zle, třeba to bude dobrý, to nový hnědý mlíko. Prodáte to jako karamelový, jen trochu přelepit štítek. Maillardovy reakce dělaj chuťový zázraky, bude to hit.“
Arif: „No jo, to sou ty praktikanti - samý srandičky a žádná zodpovědnost! Ach jo.“